WiMAX

Je v současnosti stále se rozvíjející bezdrátovou přenosovou technologií, publikovanou v .r. 2002. Tato technologie je definovaná rodinou standardů IEEE 802. 16. Od publikace verze standardu označenou 802. 16a v r. 2003 se WiMAX zařadila mezi NLOS, její přenosová rychlost však klesla na polovinu oproti předchozí verzi (na 75 Mbit/s). WiMAX definovaný tímto standardem operuje ve frekvenčních pásmech 2-11 GHz (předchozí standard „operoval“ až v 66 GHz) a má dosah až 10 km (někde je uváděno až 50 km, záleží na prostředí a parametrech vysílače/přijímače). Tyto vlastnosti síť předurčují k využití širokopásmového připojení ve městech, jako alternativa ke kabelové DSL, k poskytování internetové televize (IPTV), atd.

Za zmínku stojí také stojí standard 802. 16e, který do technologie WiMAX zavádí prvek mobility. Mobilní WiMAX pracuje v nižších frekvenčních pásmech (2-6 GHz) a nabízí nižší přenosovou rychlost (max. 15 Mbit/s), ale měl by být funkční až do rychlosti 150 Km/h. S tímto mobilním standardem vyvstávají otázky roamingu (předávání uživatelů mezi buňkami, atd.) a jeho nabídnutím jako globálně plně konkurenčního standardu pro mobilní službu (tedy něco jako mobilní síť čtvrté generace, kam bývá občas zařazen – viz níže)