Druhá generace

Systémy této generaci již lze označit za buňkové (viz výše).  Sítí druhé generace je známý GSM - „Global system for mobile communication“. Tyto sítě se používají od r. 1992 a to po celém světě. Ve srovnání s předchozí generací se vyznačují větší odolností proti odposlechům a rušení, snadnějším mezinárodním roamingem, větší nabídkou funkcí, atd. GSM umožňuje i přenos dat, a to běžně rychlostí 9,6 Kbit/s.

GPRS (často označována za síť 2,5G) je technologie, která doplňuje síť GSM. GPRS přichází z IP protokolem s přímým standardizovaným připojením do Internetu s teoretickou maximální rychlostí 160 Kbit/s (reálně se rychlost pohybuje okolo 40 Kbit/s). Alternativní technologií k GPRS je HSCSD[1], která byla přijata zejména v Evropě.

Další zvýšení rychlosti (ale stále v rámci druhé generace) přináší technologie EDGE –„Enchanced Data for GSM Evolution“. Tato technologie  přišla oproti GSM sítím na jiný typ modulace (na 8 PSK) a nabízí rychlost až 384 Kbit/s (součet v obou směrech).

Sítě GPRS jsou v ČR nabízeny všemi operátory[2] a pokrytí se pohybuje od 94 % (Vodafone) do 99 %(O2). Sítě na bázi technologie EDGE jsou pokryty operátory obdobně, je s vyjímkou operátora O2, který se této technologii moc nevěnoval a pokryl tak jen necelých 20% území (nyní je situace s pokrytím lepší, ale samotnou službu O2 již ani nenabízí).