Třetí generace

Sítě třetí generace se označují jako UMTS - „Universal Mobile Telecommunications System“. UMTS je koncipován jako nástupce GSM sítí a je evropským standardem. Původní UMTS byl na bázi technologie W-CDMA nabízel rychlosti až  2 Mbit/s. UMTS je standardizováno organizací 3GPP (ODPNIT CO TO JE). Tento standard se poprvé objevil v r. 1999 (z toho název UMTS Release 1999). Rok 2004 přinesl Release 4, který zlepšil některé parametry (UMTS zpočátku nepřinášel ve srovnání s EDGE žádné plus) a chvíli byl u nás i v nabídce tehdejšího Eurotelu. Release 5 přinesl technologii HSDPA[1], která přinesla zvýšení rychlosti stahování dat na 3,8 Mbit/s na celou buňku (ta v síti UMTS může pokrývat plochu až 750 x 750 m). Další výrazné zvýšení rychlostí přichází s Release 7 a jeho technologií HSDPA+, která nabízí teoretickou maximální rychlost až 42 Mbit/s.

K 3G sítím patří také ještě síť CDMA2000 a její technologie CDMA2000 1xEV-DO (další technologií je CDMA 1xRTT). Tato technologie umožňuje přenosovou rychlost až 2,4 Mbit/s (ve skutečnosti dosahuje rychlostí cca 600 Kbit/s), ale slouží jen k datovému přenosu (neumožňuje přenos hlasu). Upravená verze této technologie (Revision A) posouvá rychlostní limit na 3,1 Mbit/s a umožňuje VoIP a video hovory.

V ČR služby sítě CDMA poskytuje O2, Vodafone a čtvrtý operátor – U:fon. První verze CDMA je dostupná téměř po cele republice, ale Revision A poskytuje O2 (i Vodafone) jen v okolí větších měst. Technologii UMTS (resp. „3G Internet) poskytují všichni tři operátoři, ale opět jen v okolí větších měst (situace je dokonce ještě horší než v případě Revision A)[2].